Jen tak se projít

Tak jsem zase jednou vyrazil. Po dlouhé době jsem přišel na to, že barevná fotka mi vlastně nic neříká, a tak mé fotoblogy budou již jenom BW.

Tak jsem si vyrazil na letní podvečerní procházku a věren přikázání fotografa: Bez foťáku ani ránu", jsem je za svá bedra zavěsil.

Moc jsem od procházky nečekal, ale opak byl pravdou. Udělal jsem pár snímků, zabočil do travnatého porostu a najednou na sebe koukáme- já na ní a ona ještě více zděšená na mě. Ano, uhádli jste, čučel jsem na Husu divokou, která pokud nejste zamaskován Vás k sobě nepustí na 20 m. Tak na sebe čumíme a sotva jsem se vzpamatoval, beru pomalu foťák do ruky, ale husa byla rychlejší - děsně zakejhala a doslova se prodrala křovím a byla fuč. No a mě zbyla alespoň krásná vzpomínka na blízké setkání, které sice trvalo pár vteřin, ale o to bylo krásnější.