Přestože nejsem podnikatel domnívám se že i obchodník např. se sportovním zbožím by měl nést nějaké obchodní riziko a nepřenášet všechno riziko na zákazníka. A protože jsem se s podobným jednáním nesetkal poprvé rozhodl jsem se o
tom napsat.
Tak jsem se rozhodl, že po delším čase obnovím poněkud svůj trekový oděv. Vypravil jsem se tedy do poměrně známého řetězce prodejen se sportovním zbožím zejména pro hory a alpské lyžování, kde jsem si vhlédl kalhoty a obuv.
První dojem dobrý. Hezký obchod, všude plno krásných věcí a ochotní prodavači, kteří o věcech v obchodě dost věděli a také dokázali poradit.
Bohužel ani jedna z věcí, které jsem chtěl koupit, nebyla v mé velikosti. K velikostem nutno dodat, že žádný výrobce nevyrábí stejné rozměry i když mají shodné číslo. Problém nastane, pokud se rozhodnete koupit např. obuv od značky se kterou nemáte doposud žádné zkušenosti. Je jasné, že si velikost chcete ověřit přímo na své noze.
Nyní odbočím. Představme si, že výrobci pneumatik by postupovali tak jako výrobci obuvi a když je pneumatika rozměru 185/65/16, měla by u jednotlivých výrobců odlišné rozměry a pneumatika by se tedy napřed musela vyzkoušet jako obuv a zjistit např. zda tachometr ukazuje správně a zda někde nedře.
Prodavač mi sdělil, že mi obuv objedná ze skladu, ovšem pouze závazně. Ptal jsem se tedy co pod tím pojmem má na mysli. Sdělil mi, že závaznost spočívá v to, že i když mi ta obuv nebude správně sedět musím si ji zakoupit. Byl jsem z toho tak vyveden z míry, že jsem pravděpodobně poněkud delší dobu tupě zíral na prodavače a poté jsem jej požádal, aby mi sdělil, jak to myslel. Odvětil, že tak jak řekl. Otázal jsem se k čemu mi takové boty budou. Řekl mi, že je prodám v bazaru. Neztrácel jsem trpělivost a chtěje se dopátrat toho proč takové opatření sdělil mi, že mu boty zůstanou „na kráme“ a co on s nimi, když si je nikdo nekoupí. Na moji námitku, že mají přece i jiné velikosti, které si možná také nikdo nekoupí neodpověděl.
Stále mi to nedalo a tak jsem sdělil cosi o podnikatelském riziku, že on jako obchodník je proti mně ve výhodě, tedy v nerovném postavení, kde já jsem slabší stranou a proč tedy bych jeho obchodní riziko nést já jako zákazník a nikoliv on jako podnikatelský subjekt. Sdělil mi, že by se mu tam hromadily věci, které by si zákazníci nekoupili a on je potom do skladu nemůže vrátit. Zeptal jsem se, jak by se celá transakce odehrála.
Řekl mi, že bych zboží předem zaplatil a on by jej objednal. Řekl jsem mu, že si tedy objednám obuv přes internet a když mi nebude mohu ji vrátit do čtrnácti dnů bez jakékoliv sankce a internetový obchod mi vrátí peníze a věc si tedy nemusím koupit. Opáčil, že by mě to stálo poštovné. Já jsem opáčil, že by to bylo rozhodně levnější, než kdybych přišel o čtyři tisíce korun, na což nijak nereagoval.
Tak jak je to vlastně s tím rizikem. Mohu já si v prodejně objednat boty, které nemají přímo v prodejně a musím je zakoupit, když mi nebudou? Není to „jako“ obchod na dálku i když nakupuji v kamenném obchodě? Mám v tomto případě nést riziko já nebo ten prodejce u kterého je velká šance, že si u něj obuv někdo zakoupí?
Co vy na to?
