Jasně , že se to nedá srovnávat se zátišími malířů a významných fotografů, protože těm trvá hodiny ba i dny, jenom než to naaranžují. To vy si jen takhle jdete a ono to přijde úplně samo. Skoro to na vás křičí již z dáli. No a vy vezmete fotoaparát, protože, každý, kdo prohlíží fotoblogy ho samozřejmě má vždy u sebe a neváháte a fotíte.
No a nejen na procházce jste doma a najednou to na Vás vyhrkne a vy opět berete foťák, protože doma ho má každý a zase fotíte, protože fotograf musí fotit každý den.
Přiděláte si nový obrázek a a je to takové !normální!. Pak tam pověsíte usušit papričky a ejhle.....
Nebo třeba ulita - všude jich je spousta, ale najednou vás jedna zaujme. Nemůžete říci proč, ale víte, že je to ta správná.
Nebo třeba oblázek, u řeky jich najdete spousty a nevšimnete si ani jednoho, až se objeví ten pravý. Jak se tam dostal, to nikdo neví, možná dítě, možná dospělý, ale je tam a rozhodně vás zaujme.