Fotografovo krize

I na tak bláznivého amatérského fotografa může přijít krize. Od roku 2000 je to krize první. Doufám, že i poslední a doufám, že i někdy skončí.

Začalo to tím, že jsem se chtěl vrátit k lyžování, které mě dříve velmi bavilo a pravidelně jsme s rodinou trávili jarní prázdniny, Vánoce nebo silvestra na na horách. Pak nastalo více povinností a čas na lyže nezbyl a vyhřezlá plotýnka dílo zkázy jenom dokonala.

Letos jsem tedy rozhodl: Hurá na lyže! 

Bohužel pouze jenom jednou. Jakýsi bacil napadl můj organismus, zejména mé hlasivky a seděl tam a seděl a moje společnost mu byla tak milá, že mě nehodlal jen tak opustit. Nakonec jsem vyštval i jeho. Bohužel až v době, kdy lyžařská sezóna končí. 

Včera jsem tedy znovu popadl fotoaparát, abych na jarní procházce zachytil rozvíjející se přírodu. Avšak marnost nad marnost. Nějak jsem nevěděl jak na to, Na co jindy stačil pohled, jsem čučel půl hodiny jako čumák z Čulic. Opravdu hrůza. 

Letos nějak pomalu rozmrzám snad možná příště se pochlubím. Nyní ne! Nerad bych totiž klesl do mínusové karmy.