Jak jsem se stal osobním strážcem
Samou radostí nad rozpadem Československa a tragického konce federálního policejního sboru, jsem se rozhodl spojit svoji pracovní kariéru s bezpečnostní službou.
Nakonec proč ne. Znalost policejní práce kapitalista jistě ocení.
A tak se stalo, že jsem jednoho krásného dne zaklepal na dveře společnosti A56. Po podpisu smlouvy jsem byl odeslán do skladu, kde jsem měl vyfasovat služební oděv a ostatní prostředky k plnění pracovních úkolů.
Stejnokroj, pokud se tomu tak vůbec dalo říkat, se skládal ze slušivých, asi o tři čísla větších kalhot, z kostičkované košile obdobných rozměrů, saka, z něhož by se pohodlně dal sestrojit stan a slušivých botek se tři centimetry tlustou koženou podrážkou, s nimiž bude jistě chůze opravdu jedna báseň. Ke cti bot budiž řečeno, že se mi je nepodařilo první dva měsíce ani ohnout. Ve vztahu k dřevákům by se dalo říci, že dřeváky by byly jistě pohodlnější. Dospěl jsem k závěru, že byly pravděpodobně vyrobeny pro vulkanology pro procházky po zatuhlé horní vrstvě lávy.
Na opasku, pamatujícího zřejmě ještě Alexandra velikého se volně pohupovala 7,62 mm pistole, jistě vzpomínající na krásné doby císařství a na hlavu mi posazená, o tři čísla větší čepice, celkový dojem jenom umocnila.
Byl jsem určen jako „guard“ v hotelu Eclipsize. Po příchodu mě z něj vyhodili s odůvodněním, že pobudy a žebráky neberou. Po dlouhém vyjednávání a několika, kdy skutečně můj chlebodárce potvrdil, že jsme včera nebyli na maškarním bále a nejdeme z něj rovnou do služby, jsem mohl začít výkon svého nového povolání.
V pionýrských dobách kapitalismu však mnoho pobudů nebylo a těch pár, které honil za socialismu celý Sbor národní bezpečnosti, se přeškolilo a začali krást ve velkém.
A tak můj pracovní život plynul velmi příjemným způsobem. Celou směnu jsem klábosil s taxikáři, povětrnými děvčaty praktikujícími v hotelu nejstarší řemeslo a hosty, kteří za nimi přijížděli a přinášeli s sebou i tolik žádanou tvrdou měnu. Neváhal jsem a vzpomenuvše si na doby, kdy jsem při vyšetřování odhaloval způsoby činnosti veksláků, začal jsem je i já s úspěchem praktikovat.
Tato harmonie byla bohužel narušena příchodem Alexandra Sergejeviče, vysloužilce z Afghánistánu. V každé kapse pistoli a na levém lýtku přivázaný bojový nůž, za který by se nemusel stydět ani „Krokodýl Dunday“. Ze zvuků, které vyluzoval, se dalo usoudit, že jeho rodným jazykem je jazyk ruský, který však doznal během účasti ve válečných konfliktech svůj, velmi specifický, přízvuk.
Pro Sergeje to však zjevně žádný velký handicap nebyl. Splnění svých přání si zkrátka vydobyl několika posuňky doprovázenými hrdelním zvukem síly megafonu, někdy i významným poklepáním na některou ze svých naditých kapes.
Netrvalo dlouho a podmanil si taxikáře, kteří mu odváděli podíl na zisku, lehké děvy, které činily totéž a nakonec i ředitele hotelu, který mu přepustil svoji pracovnu a stal se jeho příručím.
Nakonec si částečně podmanil i mě. Ctil ale skutečnost, že i já jsem sloužil v ozbrojených sborech a tak jsem se stal jeho osobním strážcem. Pravda nebylo to tak příjemné, jako v tom filmu a já se zdaleka necítil tak dobře, ale Sergej nehleděl na nějakou tu korunu a tak, jsem si vlastně neměl na co stěžovat. Že moje práce nebyla ohodnocena špatně, dokládá fakt, že asi za 3 měsíce mi volala účetní bezpečnostní agentury, proč jsem si již 3 měsíce ještě nepřišel pro výplatu.
A tak jsem, byť poněkud svérázným způsobem, vkročil do velkého světa kapitálu.
Pavel Kynčil
Mrtvice nechodí po horách
Ač jsem nikdy neočekával, že by se v rodině něco takového mohlo stát, stalo se. Syna, i když nevlastního, postihla mozková mrtvice.
Pavel Kynčil
Střípky z Rhodosu.
Rhodos je krásný ostrov obklopený dvěma moři. Je to vlastně dovolenkový ráj na kterém vypukly v důsledku tepla požáry a mnoha dovolenkářům se tak jejich odpočinek proměnil v boj o holý život.
Pavel Kynčil
Foto střípky z Ischie
Zatoulané snímky z italského ostrova Ischia/ čti Ískia/. Je to takový pall mall z návštěvy krásného ostrova.
Pavel Kynčil
Příběh fotografie - zimní móda s mamkou.
Bylo mi devět a chtěl jsem fotit módu, protože se mi líbily módní časopisy, které dostávala z venku moje mamka.
Pavel Kynčil
Zahrádka na poněkud divný podzim
Ano, podivný podzim. Listí stále na stromech, docela teplo a jak se zpívá v jedné písni od bratří Nedvědů... máky kvetou.
Pavel Kynčil
Petr Pavel pohůnek knížete Lichtenštejna
Překvapen, jsem si nedávno přečetl, že prezident ČR Petr Pavel fandí prolomení Benešových dekretů stejně jako Lidovci v čele s jejich předsedou Jurečkou ve věci týkající se, po II. světové válce, zabavených majetků Lichnštějnů.
Pavel Kynčil
Když hvězdy tančí
Je to už drahně let co i já jsem absolvoval maturitní ples. Po delším čase jsem měl možnost si atmosféru zopakovat. Ač jsem to původně neměl v úmyslu, vzal jsem si s sebou fotoaparát.
Pavel Kynčil
Sídlištní zahrádky
Ze sídlištních zahrádek se podle mě stal poslední dobou fenomén. Když jsem tento projekt před lety začínal tak zahrádky teprve vznikaly.
Pavel Kynčil
Box
Nemám rád násilí. Tím méně sporty, kde kde je takové násilí pácháno. Nicméně je na rozdíl od pouliční bitky alespoň jaksi organizováno. Ani toho však nejsem fanoušek. Co je pro mne snesitelné je JUDO.
Pavel Kynčil
Ischia
Ischia je krásný ostrov v Neapolském zálivu. Je to "léčivý ostrov", protože jsou zde léčebné prameny a bahýnko, a radioaktivní voda, která vám vylepší váš zdravotní stav a protože mé neustálé problémy se zády.....
Pavel Kynčil
Polský Těšín
Když už jsme byli v těch Beskydech, proč se nepodívat k našim polským sousedům do polského Těšína. Přejedu hraniční řeku Olši a jsem tam. Zaparkujeme hned za řekou na soukromém parkovišti a můžeme vyrazit - no jasně na T R H.
Pavel Kynčil
Beskydy - Komorní Lhotka
Dlouho jsem v Beskydech nebyl a tak proč tam nevyrazit znovu. Je to krásné horstvo, s krásnými lesy stavbami a historickými památkami. A jsou to hory a to je pro mě hlavní argument. Mám hory rád i když jsou malé.
Pavel Kynčil
Setkání v přírodě.
Setkání v přírodě jsou velmi inspirující a zajímavá, byť se setkáváme s tvory, kteří nám většinou moc nerozumí a také nás nechápou. Někteří, jakoby z nás lidí měli dokonce legraci. každý však přispívá k tomu, aby se nám žilo lépe.
Pavel Kynčil
Vycházka - jen tak bez cíle.
Co všechno se dá objevit na "vycházce bez cíle" jsem si vyzkoušel nedávno. Bezcílné putování mě zavedlo do obyčejných míst se zcela "obyčejnými" zážitky a sebou jsem měl - jen tak pro jistotu zcela obyčejný kompakt.
Pavel Kynčil
Vycházka
Konečně to po čase vypadalo. že bude pěkně, že budou mraky a bude se dobře fotit. Z počátku opravdu ano.
Pavel Kynčil
Třeboň na první jarní den
Třeboň jsem znovu navštívil na první jarní den. V tento den byla jako vždy - krásná. Byl nádherný slunečný den, bylo trochu větrno, tedy pravé turistické počasí.
Pavel Kynčil
Františkovo Lázně
Ač obvykle jezdím za poznáním v létě nebo zimě, vybral jsem si poprvé podzim a Františkovo lázně krásné město v Karlovarském Kraji.
Pavel Kynčil
Třeboňský zámek
Třeboňský zámek je nádherný. Další jakákoliv slova jsou celkem zbytečná, protože by stejně jenom opakovaly ta předešlá. Měl jsem možnost v Třeboni nějaký čas pobývat a za tu dobu zámek trochu prozkoumat a samozřejmě nafotografovat
Pavel Kynčil
Třeboň
Třeboň je krásné jihočeské město známé zejména rybníkářstvím a lázeňstvím. Dva největší rybníky Rožmberk a Svět a a dvoje lázně Bertiny a modernější Aurora l tomu ještě krásný zámek a máme tu středověké město jako na dlani.
Pavel Kynčil
Podzimní Hluboká nad Vltavou
Jako každý rok fotím zámek v Hluboké nad Vltavou na podzim. V té době je myslím daleko nejkrásnější.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |