Moje skvělá dovolená

Zatímco jsem v předešlých příbězích popisoval příběhy cizí, nyní předkládám svůj vlastní. Schválně jsem jej nazval: „Má skvělá dovolená“. Chci na něm ukázat, jak vše, co jste si představovali, vezme čert do svých vlastních rukou a na vaše andělské úmysly prostě vůbec nebude brát zřetel

Na svoji letošní hlavní dovolenou jsem se opravdu velmi těšil. No konečně kdo ne, ale tento rok to bylo obzvlášť. Měl jsem ji strávit s manželkou na chatě „kutěním“ vyjížďkami na kole po okolí, fotografováním a návštěvami známých kamarádů, kteří již také poznali, že všude dobře, doma nejlépe resp. všechny země jsou krásné, ale Česko je prostě Česko.

Navíc jsem se chystal zhubnout nejméně o pět kilogramů a také, že budu jíst jenom zdravou stravu. Proto ta kola, hole na nordický běh a hole turistické.

Týden před dovolenou jsem připravoval kola, fotoaparáty, nakoupil potřebný materiál na vylepšení chajdy, abychom se tím nemuseli zdržovat na poslední chvíli. V pondělí měla manželka ještě navštívit lékaře kvůli běžné preventivní kontrole a potom tedy vzhůru na čtrnáctidenní dovolenou.

V pondělí ráno telefonát od manželky, že se lékaři něco nezdálo na jejím zdravotním stavu a že provedl krevní testy, na které musí ještě nějakou dobu počkat. Po této zprávě mě začalo mírně mrazit v zádech. Začal jsem tušit, že ne vše se vyvine tak, jak jsem si představoval. Bohužel se tak stalo. Lékař manželce oznámil, že byla napadena Boreliózou a tudíž se jeví jako vhodné nasazení antibiotik a s tím spojená omezení, zejména pobytu na slunci, pití alkoholu to vše spojení s jistým stupněm únavy.

No říkal jsem si, není tak zle, má být pěkné počasí a na chatě jí to nebude nijak vadit, neboť se nachází nedaleko lesa a stínu je tam tedy dostatek.

V úterý jsme se tedy sbalili, zastavili se v obchodě, abychom nakoupili dostatek potravin, a již jsme na chatě. Máme ji kousek od bytu, takže jsme tam byli za chvíli.

Po příjezdu jsem šel zprovoznit toaletu, vodu a takové další drobnosti, poměrně důležité pro život na chatě.

Pustil jsem vodu, abych trochu ošplouchal vchod do chaty, zanesený prachem a jehličím. Bohužel voda tekla jenom chvíli. Řekl jsem si, že jsem asi zapomenul otevřít kohouty na vodu. Ani po té se však tok vody neobnovil. Elektřina fungovala jističe v pořádku, tak tedy budu muset vlézt do studny. Ve studni čisto sucho, žádný problém. Potom jsem však pohlédl na rozvodnou skříň. Pohled na ni nevěštil nic dobrého. Červená barva na kontrolce většinou nedokáže potěšit.  

Protože zde končí moje vědomosti o elektřině, zavolal jsem kamarádovi, který řekl, že přijede následující den.

Přijel, ale nic pozitivního mi nesdělil, pouze to, že to rozhodně nebude čerpadlo, které bude vysávat vodu ze studny. Na můj nejapný dotaz kdo to tedy bude, sdělil, že to budu asi já sám. Nezbylo než čerpadlo vyndat. Na první pohled nevykazovalo žádnou závadu. Po rozebrání však bylo zjištěno, že je spálené.

Bylo tedy objednáno nové. Trvalo to celý týden, než došlo a následně teprve byla objednána oprava, která má započít až v době, kdy již moje dovolená vezme za své.

Dovolenou jsem tedy strávil v domě panelovém. Napadlo mě, že tedy alespoň pravidelným cvičením, nordickou chůzi, turistikou a ježděním na kole, zhubnu o oněch 5 kg. Pravidelně jsem tedy nordicky chodil, věnoval se turistice a s tím spojeným fotografováním jezdil denně na kole alespoň 30 km a cpal se ovocem, zeleninou a cereáliemi. Nadřel jsem se jako tažné zvíře, abych po 14 dnech zjistil, že moje váha, nedoznala žádné změny.

Závěrečná bilance tedy nebyla nijak oslnivá a v mysli mi vytanuly některé citáty Murphyho, zejména ten, že má-li se něco pokazit, tak se to pokazí a má-li se to pokazit, tak se tak zcela jistě stane v tu nejméně vhodnou dobu.

Jaké tedy pro mě poučení z toho plyne? Rozhodně již nic nebudu plánovat s předstihem, jednat bude zásadně systémem „na poslední chvílí“, rozhodně si nebudu myslet, že v létě nelze onemocnět a že sportem podpořeným zdravou výživou se dá zhubnout a příští dovolenou strávím objížděním kulinářských festivalů a lenošením.